Jak pohřbít firemní rozvoj v 7 snadných krocích

Aktualizace: 1. kvě 2019

Děkujeme na tomto místě všem průkopníkům, kteří obětovali své budgety, man-daye, briefingy, meetingy a brainstormingy, aby ukázali, kudy se ve firemním vzdělávání nevydávat. Nebudeme lhát. Sami jsme se několika takových objevitelských výprav účastnili. Díky nim teď víme, co zaznívá, než se cesta za poznáním stočí do pekla netrefených potřeb, otrávených účastníků a propálených prostředků. A víme i, co se děje pak...

„To je teď in, to chceme!“

Čili každý o tom mluví / dělá to i naše konkurence / je to sexy! Chřipková epidemie plní všechny sociální kanály. Hlavní rival na trhu vyhodil na hodinu management! Stříbrné bikiny vzbuzují erotické třeštění! Tohle všechno taky okamžitě zatáhnete do své společnosti??

„Já tam byl, bylo to skvělé, chci to pro všechny...“

Ostatní lidi nejsou jako vy. Kolegové, podřízení, ani další lidé v práci nejsou jako vy. Čím větší je vaše endorfinová vlna nadšení, tím větší je pravděpodobnost, že ostatní zdaleka tak jásat nebudou.

„Opravte mi lidi. Bez mé účasti a rychle.“

Prostě ať dělají A, ale nedělají B a šup! Kdyby existoval univerzální návod na rychlé změny, sepíšeme ho, prodáme a odstěhujeme se každý na svůj ostrov. Šéf, který chybí u vytváření rozvoje pro své lidi, nemá ponětí, co se naučili, neví, co sledovat a hodnotit, za co chválit, nad čím se mračit. Prostě je při feedbacku odkázán na princip slepé kuře najde zrno. A účastníci? Z nezacíleného rychloškolení si možná něco velmi neurčitého odnesou. Aby to zapomněli. Rychle.

„A když už se lidi sejdou, pojďme tam dát ještě něco o manipulaci. A prezentaci. A poradu. A hlasování o jídelníčku na vánoční večírek…“

Využít společný čas na maximum je svůdná myšlenka. V realitě vzniká eintopf, z kterého jen těžko vybrat klíčové informace, nebo snad znalosti a dovednosti. Po takovém nášupu nikdo neví, co se vlastně dozvěděl. Takže za pár týdnů či měsíců se rozvojové téma vrátí znovu. A znovu.

„Já tam budu jen jako pozorovatel, nezapojím se a nebudu rušit...“

...praví v dobré víře nadřízený. Účastník se vidí v laboratoři nasvícené reflektory, trne hrůzou a je si jist, že bojuje o svou práci. Ve chvílích jasnějšího vědomí sleduje, jak a co jeho šéf asi sleduje. Jen šílenec by si v takovém prostředí dovolil dělat chyby, zkoušet a objevovat. „Neviditelný“ pozorovatel je nesmysl a zároveň obrovsky výkonná brzda a zdroj obav.

„Něco malého, tak na dvě hodinky, a jednu část třeba do obědové pauzy"

Jinak řečeno dnes zapomeňte na jídlo i odpočinek, práce stojí, plány se hroutí a k tomu na vás někdo úplně cizí hrne nevyžádaná moudra. Přítomní většinu energie vloží do pasivního odporu, zbytek vystřílí do znechucených výkřiků na sociálních sítích.

„Všichni lidé u nás se vždycky chtějí učit!“

Takže motivaci vůbec není třeba zjišťovat a podporovat. A po tréninku všichni nasedneme na své firemní jednorožce a odletíme do společného bydlení na konci duhy...


Drzé? To jsme chtěli! ;)

Poznali jste některé své myšlenky? To je úplně normální a v pořádku! Proto tu jsme my, abychom vám je vymluvili. Pojďme společně navrhnout, co, koho, proč a jak učit tak, aby to fungovalo.

96 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše